Permons

Zdroj: www.jirkakajinek.cz

1990 - měl být předveden k výslechu kvůli trestné činnosti, kterou nespáchal. Bránil se, že je nevinný, odzbrojil plynovou pistolí policejní hlídku a s jejich vozidlem odjel o několik ulic dál, kde ho nechal stát. Byl zatčen a odsouzen na 11 let. Takto vysoký trest nikdo z právníků neočekával. 

1993 - leden, přerušení výkonu trestu v příbramské věznici za dobré chování. Během této doby navštívil ministra spravedlnosti Dr. Nováka s žádostí o revizi výše jeho trestu, která i podle jiných právníků byla za tento trestný čin neúměrně vysoká. Dr. Novák Jiřímu Kajínkovi řekl, že mu nemůže nic slíbit. Proto se JK rozhodl, že se do výkonu trestu zpět nevrátí. 

1993 - květen, zavražděn u plzeňské věznice podnikatel Štefan Janda, jeho osobní ochránce Julián Pokoš a postřelen osobní ochránce Vojtěch Pokoš. 

1994 - únor, Jiří Kajínek zatčen a obviněn z plzeňských vražd. Od počátku vyšetřování tvrdí, že nikoho nezabil a v té době v Plzni nebyl. 

1998 - červen, odsouzen k doživotnímu trestu Krajským soudem v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Soudce Polák své rozhodnutí zdůvodnil také tím, že JK je nebezpečný recidivista, který už v roce 

1990 byl potrestán jedenácti lety odnětí svobody. Marně se JK bránil, že tento trest byl neúměrně vysoký. Kajínka poškodili znalci z oboru psychiatrie a psychologie svým posudkem, v němž tvrdí, že je pro veřejnost nebezpečný a není schopný nápravy. Tento posudek znalci vyhotovili na základě asi hodinového zkoumání Kajínka. 

2000 - říjen, útěk z věznice Mírov. 

2000 - prosinec, zadržen v Praze v bytě Marie Černé, přemístěn do věznice ve Valdicích.

Snaha o nápravu rozsudku na doživotí

1.2. 2001 - ministr spravedlnosti Pavel Rychetský předal Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona pro mnoho nesrovnalostí v případu JK. 

19. 9. 2001 - Nejvyšší soud zamítl - neumožnil tak znovuotevření případu. 

10. 10. 2001 - ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš - stížnost k ÚS, protože Nejvyšší soud porušil ústavní právo, když neumožnil veřejné projednávání případu JK. 

2. 11. 2001 - zamítnuta, že stížnost v tomto případě může podat jen sám obviněný. 

11. 2001 - Kajínek žádá o milost prezidenta republiky Václava Havla. 

16. 11. 2001 - Kajínek podává stížnost k Ústavnímu soudu. 

28. 7. 2002 - ÚS ji zamítl. 

17. 12. 2002 - ministr spravedlnosti Rychetský nedoporučil udělení milosti prezidentem republiky - odůvodnění: JK nesplnil předchozí jedenáctiletý trest. 

16. 10. 2003 - advokát JK Jaroslav Janeček se obrátil na ombudsmana, aby prověřil podezření, že soudy vyměřily jeho klientovi trest chybně. Ombudsman rozhodl, že se kauzou nebude zabývat.

listopad 2003 - Kajínek žádá o milost prezidenta Václava Klause. 

5. 1. 2004 - Kajínkův právník žádá ministra spravedlnosti Karla Čermáka, aby ve prospěch Kajínka podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona . 

6. 2. 2004 - ministr spravedlnosti K. Čermák nepodá k NS ve prospěch Kajínka stížnost pro porušení zákona.

Snaha o obnovu procesu

26. 1. 2004 - objevuje se zcela nový svědek v kauze vražd u plzeňské věznice. Reportérům v TV Nova řekl, že z cely viděl střelbu pod věznicí Bory. Okolnosti činu vylíčil jinak, než jak je uvedeno ve spise. 

27.1.2004 - advokáti Jiřího Kajínak JUDR. Klára Slámová a JUDr. Kolja Kubíček požádali Krajský soud v Plzni o obnovu procesu. 

8. 4. 2004 - inspekce ministra vnitra Stanislava Grosse opětovně neprokázala podezření, že někdo z policistů byl zapleten do nájemných vražd. 

24. - 25. 5. 2004 - Krajský soud v Plzni začal jednat o obnovení soudního procesu, soudce Mgr. Tomáš Bouček jednání odročil. 

20. - 21. 7. 2004 - další jednání u Krajského soudu v Plzni. Vojtěch Pokoš, hlavní svědek v případu, odmítl u soudu vypovídat. Ostatní předvolaní svědkové mluvili ve prospěch Jiřího Kajínka. Soudce Bouček jednání opět odročil. 

23. 9. 2004 - Krajský soud v Plzni zamítl žádost o obnovení soudního procesu v případu Jiřího Kajínka jako bezdůvodnou. 

8. 11. 2004 - advokáti Jiřího Kajínka podali stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni k Vrchnímu soudu v Praze. 

21. 2. 2005 - Vrchní soud v Praze stížnosti vyhověl, případ vrátil k novému projednávání ke KS v Plzni pro procesní chyby. 

9. 5. 2005 - znovu jednáno u KS o obnovení procesu. Vyslechnut nový svědek František Schreyer, který vypověděl, že od Vojtěcha Pokoše ví, že v borských serpentinách vraždili bývalí policisté Jan Mikeš a Jaroslav Kronďák. Svědek Alexandr Hegedüs se nedostavil k výslechu. Soudní jednání opět odročeno. 

18. 7. 2005 - další jednání u KS v Plzni. Na místě činu byla po vraždách nalezena stvrzenka s vypsaným číslem automobilu, tato byla přiložena ke spisu, ale nikdo se jí dosud nezabýval. Byl přizván k soudu majitel automobilu a dotázán, zda se v době vražd na místě nacházel. Popřel to, ale uvedl, že s automobilem jezdil i jeho bývalý zeť, který byl v té době u policie. Svědek Alexandr Hegedüs ani vdova po zavražděném Jandovi se nedostavili. Soudní jednání bylo odročeno na 3. - 5. 10. 2005. 

3. 10. 2005 - u soudu vypovídá paní Havlová, vdova po zavražděném podnikateli Jandovi. Uvádí, že je přesvědčená, že Jiří Kajínek jejího manžela nezabil. Svědkové A. Hegedüs a J. Mikeš se opět k soudu nedostavili. Soudce Bouček uvedl, že soudu není známo, kde se tito muži zdržují, a proto jednání odročil na neurčito. 

Obhajoba upouští od výslechu nezvěstných svědků A. Hegedüse a J. Mikeše. Požaduje výslech Jany Chalupové, bývalé pracovnice Kanceláře prezidenta republiky, která připravovala podklady Václavu Havlovi pro udělování milostí. Soudce Bouček stanoví datum jednání na 10. - 11. ledna 2006. 

10. 1. 2006 - u soudu vypovídá Jana Chalupová, bývalá pracovnice Kanceláře prezidenta republiky,(vedoucí Odboru pro styk s veřejností) která připravovala pro Václava Havla podklady pro udělování milostí. Bývalý prezident Václav Havel uvažoval nad udělením milosti Jiřímu Kajínkovi. Podle výpovědi svědkyně ji Alexandr Hegedüs na Hradě navštívil s tím, že byl ke svědectví proti Jiřímu Kajínkovi donucen policií a že je tedy jeho svědectví nepravdivé. 
Soudce Bouček se rozhodl jednání odročit na 7. - 8. března 2006, aby mohl prověřit pravdivost výpovědi svědkyně. 

8. 3. 2006 - Plzeňský krajský soud zamítl žádost Jiřího Kajínka o obnovu procesu. Soud nepovažuje nová svědectví za natolik závažná, aby mohlo být zahájeno nové řízení. Proti zamítnutí žádosti o obnovu procesu podal Jiří Kajínek stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. Pokud vrchní soud stížnost zamítne, hodlá obhajoba podat ústavní stížnost a podnět ministrovi spravedlnosti pro podání stížnosti pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti Pavel Němec podle mluvčího Petra Dimuna podání stížnosti v Kajínkův prospěch vážně posoudí. 

30. 6. 2006 - Vrchní soud v Praze zamítl stížnosti Jiřího Kajínka proti rozhodnutí KS v Plzni o zamítnutí obnovy procesu i proti podjatosti soudce Boučka. Jiří Kajínek zůstává dále odsouzený na doživotí. 

2. 8. 2006 - Ministr spravedlnosti Pavel Němec podal k Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka. Soudy podle něj vyhodnotily nové důkazy v rozporu s trestním řádem. Ministr navrhuje rozhodnutí soudu zrušit a věc vrátit k novému projednávání

25. 4. 2007 - Nejvyšší soud ČR zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou podal k tomuto soudu ve prospěch Jiřího Kajínka bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec

9. 11. 2007 K Ústavnímu soudu ČR byly advokátkou JUDr. Klárou Slámovou podány 2 stížnosti ve prospěch Jiřího Kajínka. 
První ohledně stížnosti pro porušení zákona podané bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, kterou Nejvyšší soud ČR 25. 4. 2007 zamítl. 
Druhá ústavní stížnost reagovala na zamítnutí stížnosti Jiřího Kajínka Vrchním soudem v Praze 30. 6. 2006 proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. 
Ústavní soud obě stížnosti sloučil v jednu a 9. 11. 2007 ji zamítl

Co mluví ve prospěch Jiřího Kajínka?

:arrow: z celého případu vyplývá, že policie při vyšetřování odvedla špatnou práci

:arrow: nedůvěru vzbuzuje neúplný spis, chybějí důležité materiály, některé stránky jsou přečíslované. Chybí diktafon zavražděného z místa vraždy, na který si svá jednání zaznamenával

:arrow: dva ministři spravedlnosti, Pavel Rychetský a Pavel Němec, po prozkoumání spisu podali k Nejvyššímu soudu ČR stížnost ve prospěch Jiřího Kajínka pro porušení zákona. Pavel Rychetský hovořil i o možné účasti plzeňských policistů na vraždách („Pokud tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo z policie.“)

:arrow: svou pochybnost o spravedlivém odsouzení Jiřího Kajínka vyjádřil i ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš

:arrow: Jiří Kajínek byl odsouzen bez přímých důkazů – nebyly zajištěny otisky prstů, pachová stopa, provedena zkouška DNA, nebyla provedena rekognice in natura ani rekonstrukce činu, nikdy nebyla nalezena zbraň, která vraždila

:arrow: podle odborníků v oblasti balistiky nemohl vraždit pouze jeden muž, nikdy nebylo vysvětleno, jak se dostaly nábojnice do auta neporušeným okýnkem

:arrow: Jiří Kajínek byl odsouzen na základě výpovědí tří svědků: Jaroslava Ďurčiho, Alexandra Hegedüse a Vojtěcha Pokoše. První dva svou výpověď odvolali s tím, že ji učinili pod nátlakem policie. Bratr zavražděného Vojtěch Pokoš svou původní výpověď, kterou poslal Kajínka na doživotí, u soudu nepotvrdil, odmítl vypovídat, takže v současnosti nestojí proti Kajínkovi žádný svědek

:arrow: Kajínek byl odsouzen za nájemnou vraždu, chybí však nájemce. A. Vlasák, údajný objednatel vraždy, za tento čin nikdy nebyl odsouzen

:arrow: v procesu o obnově vypovídali noví svědci z okruhu spoluvězňů V. Pokoše, ale i bývalí plzeňští policisté a bývalá pracovnice Kanceláře prezidenta republiky pro styk s veřejností. Všichni přinesli nové důkazy o tom, že vraždy proběhly jinak, než jsou popsány ve spisu, hovoří o možných pachatelích z řad policistů. Všichni byli označeni za nevěrohodné

:arrow: nový znalecký posudek z oblasti psychiatrie a psychologie je naprosto odlišný od původního. Jeho závěry hovoří ve prospěch Kajínka. Mimo jiné uvádějí, že není pro společnost nebezpečný a je schopný převýchovy

:arrow: Vrchní soud v Praze sice zamítl stížnost advokátů Jiřího Kajínka pro podjatost plzeňského krajského soudu, ale jak jinak chápat slova, která pronesl soudce Bouček: „Je to přeci jedna verbež – Hegedüs, Kajínek, Ďurči. To je všechno jedna verbež.“ Můžeme zde hovořit o nestranném přístupu soudce?